Strach, bolest a samota

Holčička maličká, sotva tak deset let

klepe se celičká, to strachem ze zlých vět.

Tělíčko zjizvené, slzičky v očích

to není smyšlené, a přesto mlčíš. 

Otrhané oblečení, ošoupané botky,

strach má jak z tatínka, tak z nevlastní matky.

Maminka zemřela po těžké nemoci,

nezůstal nikdo, kdo mohl by pomoci.

Ve škole kamarád už žádný není,

zoufale čeká, kdy se to změní?

Výsměch a urážky zažívá stále

nemine den, kdy nesní o chvále.

Jizvičky na duši víc než ty na těle bolí,

a smutná nálada den za dnem vrcholí.

Vyleze nahoru, a odtud skočí

vážně se těší, až všechno to skončí.

Vážený čtenáři, teď dávej pozor,

možná bys trošičku, měl rozšířit si obzor.

Možná tvou sousedkou ta dívenka je,

a zrovna Ty jsi její jediná naděje.

Básnička je mým vlastním nápadem, a trochu upozorněním. Všímejte si, co se děje kolem vás. Nebojte se zasáhnout. Nemusí jít jenom o dítě, ale i o starého nebo nemocného člověka. O zvíře. Oni se neumí bránit. Vám stačí zvednout telefon a vytočit číslo.